mynonka's world: Welcome in Portugal (část 1.)

Bom dia :)
jsem zpátky i se svými portugalskými zážitky :).
Nemůžu říct, co mě na Portugalsku asi nejvíc překvapilo, ale je pár faktů, o kterých jsem před cestou sem neměla ani zdání a které mě opravdu ale opravdu překvapily.

Jak už jsem vám psala v minulém článku, všichni zde nosí dlouhé kalhoty ať už je přes 30stupnů a nebo ne. Pokud teplota klesne po 25, pak i dlouhé rukávy a svetry. Co tu budou nosit v zimě je mi záhadou.

Není tu v bytech topení. Žádné radiátory ani podlahové vytápění a to tu během zimních měsíců teplota nevystoupí nad 12 stupňu.

V barech není klimatizace, takže tanec je tu na vlastní nebezpečí a na tom, jak moc jste ochotni odejít spocení. Taky se neplatí hotově, ale přes kartu, kterou dostanete při vstupu a kterou na konci zaplatíte na pokladně, takže vůbec nemáte přehled o utracených penězích. Navíc pokud opustíte klub, nedostanete vrácenku a kdykoliv se chcete jít občerstvit na vzduch, musíte předtím zaplatit na pokladně a kartu vám před odchodem zkontrolují a odeberou.

Na magisterském studiu škola začíná až kolem 19 hodiny a končí klidně kolem půlnoci. A je to tu naprosto normální. Lidé na magisterských studiích tu totiž normálně už chodí přes den do práce.

Pokud jste světlejší pleti, modrooká a ještě k tomu světlovlasá (nedejbože blondýna), troubí na vás muži v autech, cinkají zvonky na kolech a v barech se nikdo nestydí za to, že vás bezostyšně okukuje. Když vstoupíte do místnosti, sledují vás doopravdy všechny oči v baru.

ceny jsou zde za potraviny celkem podobné, liší se maximálně o 20%, ale co zde nenajdete jsou slazené minerálky typu Rajec a šťávy typu jupí tu stojí kolem 5eur.

Další, co zde nenajdete, protože se tu vůbec neprodává, je Jägermeister.

Pokud přijdete do klubu dříve, jak ve dvě hodiny nebo o půl třetí, čeká vás prázdná místnost. Party tu nezačíná dříve než ve dvě a nekončí dříve jak v sedm ráno.

Naprosto povinné výbava je zde deštník. Prší tu skoro denně, z ničeho nic, občas dokonce z naprosto modrého nebe a nejedná se o jarní deštík, ale o pořádnou průtrž s viditelností skoro nulovou. Ale pokud si myslíte, že déšť aspoň ochladí teplé ovduší, tak jste na omylu.

Oproti vyprahlému Španělsku je Portugalsko zelená země s mnoha lesy (vypadající místy na totální jungli) a všudepřítomnou zelení a různými květinami. Příčinou jsou nejspíše právě ty vydatné deště a blízkost oceánu.

První, co vás praští do nosu když přijdete do ochodu s potravinami je neuvěřitelný zápach z místní pochoutky, jejíž jméno jsem ještě nezjistila, ale jedná se o nasolenou vykostenou rybu velikosti trupu volně položenou na pultu. Po nějaké době si však zvyknete.

Moje škola je IPL, Instituto Politecnico de Leiria a opravdu zde nic neřeší. Všechno má čas, nikdo na vás s ničím nespěchá a office hours učitelů bývají někdy 21-23hodin, což byste u nás opravdu nenašli. Mezi studenty jsou zde velká skupina Španělů, kteří ale neumí ani slovo anglicky, takže se výhradně baví mezi sebou a nezapojují se do žádných hovorů ani akcí ostatních, další velkou skupinou jsou tu studenti z Číny, se kterými má škola sepsanou smlouvu na výměnný studijní pobyt na dva roky!. Mezi menší skupiny patří Slováci, Češi, Italové, Turci, Brazilci, Bělorusi, Ukrajinci, Litevci, Azerbajdžánci, Arméni, Gruzijci a dokonce i Kapverďané, obyvatelé bývalé portugalské kolonie v Africe.

Výlety jsou tu možné buď autem, které si zde pujčíte na den za kolem 25 eur a nebo autobusy, kdy ty levnější lokální stojí kolem 3eur, ty dražší Rede expresse za 6eur. My jsme zatím navštívili pouze pár míst, ale za to každý výlet příjemně překvapil.

Alcobaca
Klášter je zapsán jako památka UNESCO a je největším gotickým kostelem v Portugalsku. Když jsme ho navštívili my, konala se zde buď svatba a nebo obnovení slibu dvou opravdu již staršího páru, avšak ta atmosféra byla krásná :).
V hlavním dómu jsou zde dvě hrobky, každá na jedné straně kostela, kde je pochován jakýsi portugalský panovník se svou ženou, nohama k sobě, aby až vstoupí na nebesa, první co viděli, byli oči toho druhého. No romantika :).

Nazaré
Město je známé hlavně svojí velkou pláží a velkými vlnami, kde se konal největší sjezd vlny na surfu, který je zapsán v Guinessově knize rekordů.

V době, kdy jsme tam byli my, se tam konala mše za pannu Marii, přímo na útesu nad mořem a opravdu to mělo své kouzlo :).

Na závěr doporučuji ochutnat místní specialitu, dezert jménem "Pastel de nata", což je košíček plněný pudinkem v listovém těstě. Nejlépe s kávou, která je tu všude přibližně za 0,40-0,80 euro. (na fotce je trochu jiný zákusek, ale rozdíl je pouze v jiném těstě košíčku :))